R.U.R. by Karel Čapek (good novels to read in english .TXT) 📗

u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky! Alquist Zločin byl vyrábět Roboty! Domin Cože? Alquist Zločin byl vyrábět Roboty! Domin Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju. Alquist Ani dnes? Domin Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc. Busman (polohlasně) Tři sta šestnáct miliónů. Domin (těžce) Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroctví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko. A tohle překonat - Alquist - nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel na své bezbožné kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vašich R.U.R. akcionářů. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich dividendy lidstvo zahyne. Domin (popuzen) Vezmi čert jejich dividendy! Myslíte, že bych jen hodinu dělal pro ně? (tluče do stolu) Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem - myslel jsem - Alquist Nu? Domin (tišeji) Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné ~ svrchované lidi. A třeba víc než lidi. Alquist Nu tak tedy Nadlidi. Domin Ano. Ó, jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo! Busman (polohlasně) Tři sta sedmdesát miliónů přenos. Tak. (Pauza) Hallemeier (u dveří vlevo) Jářku, hudba je veliká věc. Měli jste poslouchat. Tohle člověka.jaksi zduchovní, zjemní - Fabry Co vlastně? Hallemeier Ten soumrak lidí, u všech čertů! Mládenci, ze mne se stává požitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív. (jde k oknu a dívá se ven) Fabry Nač? Hallemeier Na požívání. Na krásné věci. Hrome, je tolik krásných věci! Svět byl krásný, a my - my tady - Hoši, hoši, řekněte, čeho jsme užili? Busman (polohlasně) Čtyři sta padesát dva milióny, výborně. Hallemeier (u okna) Život byl veliká věc. Kamarádi, život byl - jářku - - Fabry, pusťte drobet proudu do té vaší mříže! Fabry Proč! Hallemeier Sahají na ni. Dr. Gall (u okna) Zapněte! Hallemeier Kriste, to je zkroutilo! Dva, tři, čtyři zabití! Dr. Gall Ustupují. Hallemeier Pět zabitých! Dr. Gall (odvrací se od okna) První srážka. Fabry Cítíte smrt? Hallemeier (uspokojen) Jsou na uhel, holenku. Dočista na uhel. Haha, člověk se nesmí dát! (usedne) Domin (mne si čelo) Snad jsme už sto let zabiti a jenom strašíme. Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odříkávat, co jsme už jednou mluvili... před smrtí. Jako bych tohle všechno už zažil. Jako bych ji už někdy byl dostal. Střelnou ránu - sem - do krku. A vy, Fabry. Fabry Co já? Domin Zastřelen. Hallemeier Hrome, a já? Domin Probodnut. Dr. Gall A já nic? Domin Roztrhán.