R.U.R. by Karel Čapek (good novels to read in english .TXT) 📗

(u psacího stolku sedí Alquist s hlavou opřenou v dlaních) Alquist (listuje v knize) Nenajdu? -Nepochopím? - Nenaučím se? - Ztracená věda! Ó, že všechno nenapsali! - Galle, Galle, jak se dělali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, proč jste tolik odnesli ve svých hlavách? Kdybyste nechali aspoň stopu tajemství Rossumova! Ó! (zabouchne knihu) Nadarmo! Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, zemřely spolu s lidmi! Nehledej! (vstane a jde k oknu, jež otevře) Zase noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, viděti lidi - Jakže, ještě jsou hvězdy? K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? Ó bože, což nezhasly? - Ochlaď, ach ochlaď mi čelo, stará noci! Božská, spanilá, jako jsi bývala - noci, co tu chceš? Není milenců, není snů; ó chůvo, mrtvý je spánek beze snů; ničí modlitby už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno! - (odvrátí se od okna, prohlíží zkumavky, které vyňal z termostatu) Zase nic! Nadarmo! Co s tím? (rozbije zkumavku) Všechno je špatně! Vidíte přec, že už nemohu. - (poslouchá u okna) Stroje, pořád ty stroje! Roboti, zastavte je! Myslíte, že z nich.vynutíte život? Oh, nesnesu toho! (zavře okno) -- -Ne; ne, musíš hledat, musíš žit - Jen nebýt tak stár! Nestárnu příliš? (dívá se do zrcadla) Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka posledního! Ukaž se, ukaž, tak dávno jsem neviděl lidskou tvář! Lidský úsměv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči, jak to mrkáte? Fuj, fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte v sobě udržet svou vláhu, styďte se! A vy, změklé, zmodralé rty, co to brebtáte? Jak se třeseš, potřísněná brado? Tohle že je poslední člověk? (odvrátí se) Nechci už nikoho vidět! (usedne u stolu) Ne, ne, jen hledat! Prokleté vzorce, oživněte! (listuje) Nenajdu? - Nepochopím? - Nenaučím se? (zaklepání) Alquist Dále! (vejde Robotský sluha a zůstane stát u dveří) Alquist Co je? Sluha Pane, Ústřední výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš. Alquist Nechci nikoho vidět. Sluha Pane, přijel Damon z Havru. Alquist Ať čeká. (obrátí se prudce) Copak jsem vám neřekl, abyste hledali lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně a muže a ženy! Jděte hledat! Sluha Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravu a lodě. Alquist Nu a co? Sluha Není už jediného člověka. Alquist (vstane) Ani jediného! Cože, ani jediného? - Přiveď sem výbor! (sluha odejde) Alquist sám Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (dupá) Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má pomoci? - Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám, co mohu! Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podobenství! - Ó, jaké bláznovství je chemie! (vejde výbor pěti Robotů) Alquist (usedne) Co chtějí Roboti? Radius Pane, stroje nemohou pracovat. Nemůžeme rozmnožovat Roboty. Alquist Zavolejte lidi. Radius Není lidí. Alquist Jen lidé mohou rozmnožovat život. Nezdržujte mne. 2. Robot Pane, měj slitování. Padá na nás hrůza. Všechno napravíme, co jsme učinili. 3. Robot Znásobili jsme práci. Nemáme už kam dát, co jsme vyrobili. Alquist Pro koho? 3. Robot Pro příští pokolení. Radius Jen Roboty nemůžeme vyrábět. Stroje vydávají jenom krvavé kusy masa. Kůže nelne k